Z duality k Srdci, k pravému já

Sebedůvěra na houpačce aneb proč ji ukotvit v Srdci

Řada lidí se hodnotí podle toho, co aktuálně umí, jak se jim aktuálně daří, to samé mají při posuzování a hodnocení druhých. Stále máme tendenci porovnávat se s druhými nebo sebe i druhé s nějakou naší představou, jak by co mělo být . A proto jsme tak často na emoční houpačce, podle toho, jak vyhodnotíme to, zda s nám nyní vede „dobře“ nebo nikoli nebo podle toho, jaký názor na nás či na naše nějaké počínání  mají ostatní.

Ať tak či onak, dokud „sebedůvěru“ v něčem (nebo obecně) nemáme ukotvenou ve svém srdci, velmi snadno nás může hodnocení naše i jiných „pěkně“ rozhodit a srazit naši „sebedůvěru“ kamsi hluboko a naopak. Když vás někdo „chválí“ je to obecně příjemné, to zhoupnutí nahoru, ale jestli nejsme spojeni na ryzí důvěru v sebe ve svém srdci, pak i toto příjemné zhoupnutí bude mít – dříve či později – i ten opačný pól, který tak příjemný není. Neukotvení sebedůvěry v srdci se také často projeví tím, že nás názor, poznámky (nemístná, samozřejmě 😀 ) druhých dokáže vytočit, nejsme v dané chvíli schopni vnímat nadsázku, humor, jsme vztahovační,..

Kdykoli si uvědomíte, že vás něco ťalo do živého, zkuste se zamyslet, odkud pramení podstata toho. Proč v tom daném necítíte sebedůvěru. Hledejte u sebe, ne u druhých. Když je naše sebedůvěra v něčem ukotvená v srdci, neznamená to, že to, co děláme, nebo jak něco je, musí být „dokonalé“, sebedůvěra je o vnímání a respektování směru, kterým nás naše vyšší já a srdce vede a současně přijetí známého – „cíl je cesta“. 

Když si například uvědomíte, že nevíme.. nevíme, jak se zachovat, jak jednat, jak se rozhodnout, jak něco vyřešit.. – neděste se, nenechte se pohltit panikou ani slepě nezačněte přebírat názory druhých, kteří samozřejmě hned vědí, jak se zachovat máte, jak máte co řešit.. ;-). Otevřete v sobě v takovém případě PROSTOR… Sebedůvěra není něco, co bychom získali a tečka… jde o stálý proces ukotvování se v srdci, z jeho nitra pramení důvěra v sebe i v jednotu, důvěra ve stav „nevím“ a proto jen tak pluji i stav  „vím“ a proto jednám tak či onak…

Smyslem sebedůvěry není dělat vše perfektně, být dokonalý, ale cítit v sobě (tím i vůči druhým) respekt a přijetí k tomu, kde jsem (nebo jiný) v něčem právě nyní. Takový stav není stagnace či rezignace, není ani tlak, je to vnímání přítomné živosti, kde je sebedůvěra „mírový“ a přirozený stav ♥

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *