Z duality k Srdci, k pravému já

Srdce – portál k pravému já a o dualitě

K vnímání Srdce jako portálu k pravém já, které JE v ryzí přítomnosti a ve vědomí jednoty (dál budu používat termínus technikus srdce jako portál) mě to vede už dávno, ale moje mysl – v některých věcech ztotožněná s nejrůznějšími duálními programy – si nejdříve musela prožít své..

Takže jsem měla dříve tendenci své vnímání Srdce nacpat do nějakého systému, nabízel se čakerní systém, kde je srdeční centrum a i se tak zdálo v těch základních čakrách celkem uprostřed 😉 

Srdce jako portál však nenacpete do žádného lidmi vymyšleného systému, protože není součást duálního vnímání a myšlení. 

Proto se zdá tak rozdílné pojetí SRDCE u těch, kteří ho vnímají z úrovně duality a čakerního systému a těch, kteří ho vnímají jako portál. Je to zkrátka jiné vnímání.

Srdeční centrum v rámci čakerního systému je jednou z jeho částí. V takovém pojetí je samozřejmě nesmyslné dávat jakékoli části větší význam, chceme-li se skrze duálně pojatý systém propracovávat blíže k něčemu jako je sjednocení. V tomto pojetí tedy může být srdce a srdeční čakra uzavřená. Sama jsem tento výraz dříve používala, ale srdce jako portál je stále otevřený, není třeba ho nějak harmonizovat, léčit, vylaďovat, aktivovat. Jde o ryzí přítomnost. 

Někomu bude nyní dávat smysl držet se duálních systémů a tvořit svůj život v rámci nich – není to špatně, jen je to zkrátka dualita, tedy stále se v takovém případě budeme houpat na duální houpačce, v dualitě to ani jinak nejde. Až nás to věčné houpání v nějaké záležitosti přestane bavit, pak se možná samou únavou otevřeme Srdci. Až v něčem probouráme tu zeď – kterou však tvoříme my sami z úrovně duality připoutaností k jejím různým programům, pak v něm zkrátka budeme, budeme svým pravým já. Není potřeba žádného zasvěcení ani naplnění představ o vyrovnaném čakerním systému. 

V Srdci jako portálu nejsou utkvělé představy, jak něco má být. Mizí v něm také v daném tématu nebo jeho části, kterou spojíme se srdcem, hodnocení ve smyslu takhle to musí být, aby to bylo v pořádku. Je to v pořádku, ať je to jakkoli a my jsme vedeni z té ryzí přítomnosti dál a jednáme tak. Naprosto přirozeně zapojujeme jednotlivé části toho, co v dualitě vnímáme jako jednotlivé čakry, vždy tak, jak odpovídá tomu, co je třeba udělat.

Když je něco třeba udělat, je vůle to udělat, když je třeba něco vyjádřit, je to vyjádřeno atd. Není to o boji ani o ustupování, není to ani o naplňování našich představ.. vše se děje samo a to opravdu neznamená, že bychom neděli nic a mouchy snězte si mě. Děláme, co je třeba. 

V dualitě máme názory… na všechno.. víme, co je špatně a co dobře a držíme se toho. Zuby nehty. Dokonce tak moc, že se zlobíme třeba i na ty, které máme rádi. Tak moc je pro nás ten názor důležitý… 

Hledejte sami, co s námi nyní rezonuje, není špatně, ať jdete nyní jakoukoli cestou – ať se držíte duálních vzorců nebo vás to, stejně jako mě, velmi silně přitahuje do portálu Srdce.

Není lepší ten, kdo něco vnímá nějak. Není horší ten, kdo je ztotožněni s nějakým programem, není lepší, kdo to tak nemá. Ani obráceně. I když z pohledu duality to tak lidé nemusí vnímat… a živit v sobě i druhých představy polarizace společnosti, v které se pomyslné nůžky stále více rozevírají.

Každopádně když sami sebe vtlačíte do programu polarizace, pak nebudete vnímat polarizace pouze ve společnosti, ale nevyhnete se jí ani u sebe a svých bližních. A pouze to ještě více rozhoupá vaší duální houpačku.. A z této houpačky nejde vystoupit tak, že se budeme cpát na tu „správnou“ stranu rozevírajících nůžek.. 

V Srdci – ve stavu pravého já můžeme být hned, přesto to hned málo kdy jde, neboť v sobě máme – nebo v některých záležitostech – velkou připoutanost k duálním vzorcům. Ale jde to. Jak to zakusíte u jedné záležitosti, pohnou se i další věci. Otevřete se Srdci – svému jedinečnému portálu k pravému já – s ještě větší důvěru a začnete vnímat, kde všude se držíte duálních programů – sedíte v té houpačce a čekáte, na jakou stranu se zrovna zhoupne.. 

Nejsou třeba žádné složitosti, přesto se to někdy složité zdá.. čím více jsme s nějakým programem svázáni.. Není to ale rozhodně jen pro vyvolené. 

Netlačte na sebe, přijímejte i stav, kdy si tu připoutanost k programům uvědomujete a zatím vás v ní mysl drží. Neuzavírejte se do dalšího programu, kdy sami sebe budete neustále hodnotit a vinit. 

Foto Moni Hruška ♥

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *