Z duality k Srdci, k pravému já

Od vědomých berliček k spojení se Srdcem ♥

Když píšu o berličkách, mám tím na mysli zejména dary Země, o které se pomyslně opíráme na cestě sebe-poznávání, na cestě k Srdci. Berličkou nemyslím něco, co nám usnadňuje život ve smyslu běžných nástrojů – když například používáme nůžky, jezdíme autem, používáme telefon atd.  Na druhou stranu i zde vše může být vnímáno různě a rozhodně neplatí, že mít/dělat/získat něco rychleji, snadněji, moderněji  automaticky znamená, že to je tak pro něco lepší….Takže i u běžných nástrojů usnadňující život je fajn mít otevřenou mysl tomu, proč vlastně něco děláme nebo jak to děláme… 

Vědomou berličkou mám na mysli to, co je používáno se záměrem cítit se lépe, i když něco v nás bolí, zuří, vzteká se, žárlí, závidí, nevěří si atd.. I zde to vlastně v určitém smyslu může být podobné jako u jiných nástrojů – i zde můžeme něco dělat v domnění, že když nějakou svou představu uskutečníme rychleji/snadněji, že to je lepší, i když tomu tak být nemusí… Rozdíl mezi berličkami a běžnými nástroji ulehčujícími život osobně vnímám v tom, že nám s největší pravděpodobností nenarostou místo prstů nůžky a tudíž není důvod se vzdát používání nůžek atd.  😉

Ale není třeba  celý život stavět zdi kolem svých vnitřních zranění. Ano, někdy nám to může pomoci se cítit lépe a dát sám sobě prostor si prožít v rámci této zkušenosti, co je třeba, ale když se tomu silou své vůle neuzavřeme, pak pravděpodobně nás srdce samo povede ty zdi zbourat a posvítit si na podstatu zranění nebo toho, proč nás něco zlobí, proč nám vadí odlišné názory, nějaká témata, proč ve svém životě něco dlouhodobě nebo opakovaně řešíme a jde o něco, co  nám opravdu není příjemné…

Při používání berliček v rámci sebepoznávání buďte otevřeni tomu, co vám spolu s tím lepším pocitem, ke kterému berličky napomáhají, přichází. Mně osobně to vede k pouštění se osobních záměrů v tomto směru, neboť si vlastně vůbec nemyslím, že já bych věděla, co se ke mně má dostat, co přesně mi nějaká situace, která se mi nelíbí, říká – tedy krom toho, že jsem v daném mimo své Srdce. Jde mi o to, abych se v daném svým Srdcem spojila a zajímá mě tudíž, co tomu stojí v cestě. A není to nic vnějšího, je to vždy nějaká zeď v nás.. A jejímu vnímání svými různými záměry například být takoví či onaký, můžeme spíše bránit. 

Berliček se tedy není třeba pouštět nějak na sílu, spíš být otevřený tomu, kdy vás samotné to vede k uvolňování určité připoutanosti k nim ve smyslu – chci to či ono, pomoc mi s tím nebo představ, že s určitou berličkou se naše představy naplní rychleji a snadněji. Což tedy možné je, ale nemusí to znamenat, že by naplnění oné představy vás nějak přiblížilo k sobě samému nebo k přijetí toho, před čím se z nějakého důvodu snažíme schovat.

Možná není až tak podstatné, co chceme, o čem nás přesvědčuje naše mysl, naše okolí, obecné názory… že máme chtít. Možná je mnohem podstatnější pro spojení se se svým pravý já i změny na globální úrovni to, před čím utíkáme. Protože právě v tom je ukryt prostor, kterým lze vstoupit do svého Srdce a začít vnímat a žít Život skrze něj ♥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *