Nacházení kousků sebe… (Štěpánka)

by Petra

Někdy se zdá, že všechno je na prodej. To nejdůležitější si ale koupit nemůžeme. Sebe sama.

Můžeme koupit něčí čas, ale ne jeho samotného. A platíme nejen penězi.

Žijeme v neustálém koloběhu směny, abychom dostali, co chceme, po čem toužíme, abychom se dokázali vyhnout tomu, co nechceme, z čeho máme strach.

Nabízíme kousky sebe sama výměnou za kousky někoho jiného, o kterých se domníváme, že lépe zaplní naše prázdná místa. Někdy dokonce sami některé své kousky zahazujeme, protože se za ně stydíme. Jenže každý náš kousek, který dáme, prodáme nebo ztratíme, nám dříve či později bude chybět. Zbude po něm díra. A tu je třeba zaplnit. Nejlépe kouskem někoho jiného. Nevadí, že tam tak úplně nepasuje. Cokoliv je lepší než prázdné místo v nás. Možná toho kousku bude přebývat, tak ho rychle ořežeme, pomalu vytvarujeme nebo ho tam prostě nějak nacpeme. Možná bude naopak příliš malý, bude se viklat a bude to tam pěkně profukovat. Když se ale kolem něj dostatečně stáhneme, třeba ho tam chvíli udržíme, než ho něco definitivně odfoukne.

A tak jedeme ty nekonečné cykly výměn, obchodů a ztrát, až do doby, než nám dojde, že my sami jsme jak řešeto. Že jen neustále „zalepujeme“ díry. A že jedinou cestou, jak se stát zase celým, je najít vlastní kousky, které vyplní prázdná místa v nás. Kousky sebe sama, které jsme rozdali, směnili, prodali nebo zahodili.

Jenže není možné vrátit se v čase na místa, kde se to stalo. I kdyby to možné bylo, své tehdejší kousky bychom tam nenašli. Žily svým vlastním životem a šly svou vlastní cestou. A ta místa v nás, odkud jsme je kdysi vzali, se také proměnila. Během času se pokroutila do roztodivných tvarů a vypadají teď úplně jinak než dřív.

A tak nezbývá než se vydat na dlouhou cestu a hledat právě ty kousky, které nám chybí. Někdy to znamená vstoupit do světa za zrcadlem, vrátit se do Země Nezemě nebo projít králičí norou. Někdy to znamená zavřít oči a prostě skočit. A jindy je do široka otevřít a jen tiše být.

A když nějaký svůj kousek najdeme, když se s ním na té cestě znovu potkáme, musíme ještě najít správné místo v nás, kam doopravdy patří. Musíme si všechno vypovědět i odpustit. Pobýt spolu tak dlouho, až přestane být kouskem a stane se opět naší součástí. Tak dlouho, až tiše a láskyplně zcelí bolavé a prázdné místo v nás způsobem, jakým to nedokáže nikdo jiný.

Stačí najít správný kousek. Ztracený, darovaný, prodaný, vyměněný…  Ten „náš“ kousek, který stejně jako my sami ušel dlouhou cestu, než jsme zjistili, že ho postrádáme, a vydali jsme se ho hledat. A když na té cestě hledání vytrváme, možná dojdeme do bodu, kdy budeme sami se sebou celí a úplní. A možná je to ten bod, kdy tady můžeme s láskou vše nechat a vydat se na novou cestu.

Štěpánka ♥ na Rozkvést

You may also like

Leave a Comment