S bránou Srdce jsme spojeni všichni. Nejde tedy vůbec o to něčeho docílit jak by se na první pohled mohlo zdát. A vůbec myšlenka, že někomu něco chybí a je potřeba to získat je zcestná.
“Nikam nejdeme. Nic nám nechybí. Vše je na svém místě. Vždy a od začátku. Jde jen o naše pokřivené vnímání, na základě kterého jednáme.”
Máme všechno co potřebujeme, jen se na to nevzpomínáme. Jsem názoru, že hmotný svět kolem nás je jen odzrcadlením jemno-hmotného světu. Je tady abychom dokázali hmatatelně poznat co tvoříme na jemných úrovní. Fyzické zároveň skýtá možnost znovu objevení sebe a Zdroje, když poznáme, že hmotný svět je jen jedna z vibrací kolem nás, jen jedna z mnoha energií. Před více jak osmnácti lety se nám narodilo první dítě. Dívali jsme se spolu s manželkou na syna a nevěřícně si řekli – podívej máme syna. A záhy nám došlo, že se nedíváme na dítě ale člověka v menším balení. Jednak na nijak nepatří, říkáme mu naše dítě ale není náš – je svůj. Má svůj projev a jedinečnou jiskru v sobě, vlastní esenci bytí. Tělo má menší a ještě ho s lehkostí neovládá. Neumí artikulovat pocity a myšlenky do slov a zároveň mu chybí zkušeností se zákony hmoty – zejména gravitace mu ze začátku dělala potíže. Nicméně, již má všechno co potřebuje.
Samozřejmě, že jsme na toto brzy zapomněli. Ve snaze pomoct tomu človíčkovi jsme ho hned začali dovybavovat a předávali mu vlastní zkušeností a také zkušeností, které jsme obdrželi od svých rodičů a prarodičů. A pak další věci co jsme si přečetli nebo slyšeli a dávali nám smysl. Radši více než méně, říkali jsme si. Ať si nemusí na vlastní kůží zažít všechnu bolest a lekce hmotného světa. A děláme to všichni a dělali to nám všechny – ve větší nebo menší míře.
A děláme si to také sami. Hra se zdá být velice jednoduchá – všechno bolestivé je špatné a všechno příjemné je dobré. U těch věcí co z toho jednoduchého pravidla vybočují se stačí poradit. Tak třeba, zub bych si dobrovolně vrtat nenechal, ale bylo mi vysvětleno, že je to nutné. Naopak, čokoláda mi vždy dělala dobře ale pak jsem se také dozvěděl, že to tak úplně není.
Tady se hra už rozjíždí naplno. Když je osobní batoh již dostatečně naplněný vlastním a převzatým zkušenostmi, domněnkami a strategiemi začínáme tomu říkat osobnost. Každý má svojí a některé jsou fakt silné. My ale chceme vlastní naplnění tak nezbývá než tu druhou osobnost oklamat, přeprat nebo přesvědčit. V nejhorším se takoví osobě vyhneme, protože s ní prostě není řeč. Táto falešná hra, ve které není vítěze, je ještě horší kvůli stále narůstajícímu strachu. Dokážu situaci dobře odhadnout? Nezraním milé? Postavím se dostatečně silně hrozbám, osobnostem jiného názoru? Příkladu je bezpočet. A co ta jiskra srdce? Co ta esence, kterou jsme jako dětí přinesli, náš jedinečný projev božského Ducha? Srdce mluví v obrazech a tak to bývá obvykle zahozené jako sněni. Přestaň fantazírovat a znační radši něco dělat, říkává se.
U většiny lidí je tak oheň srdce zahrabaný pod váhou osobnosti. Tato osobnost nebo Ego, však není nic jiného než pouhý soubor programu, převzatých nebo naučených, které jsme si vytvořili abychom se naprogramovali k lepší orientaci ve hmotě (neboli ve 3D světě). S naší podstatou to však nemá nic společného.
Když vám někdo řekne, že jste špatná osobnost, kritizuje váš batoh zkušeností, vaše programy, vaše Ego. Je to trošku úsměvné když se na to podíváte z nadhledu – Vaše programy mají špatný vliv na realizaci moje osobnosti! Toto je pro mně nejvíc zjevné v rodině. Rodič je pro své dítě ochotný položit život. Úplně jiná situace však nastává když si dítě vyvine osobnost. “Podívej se jak se chová! Už s ním nechci mít nic společného!” Nesmyslnost (nebo zastaralost) světa založeného na hrách mezi osobnostmi, nastalé se zaměření na finančně prospěšné a sociálně akceptovatelné věci, které jsou ale naprosto prázdné a bez duše mě došla ještě dřív než jsem nabyl plnoletí. Ale srdci jsem nerozuměl. Věnoval jsem se souboru duchovních cvičení, které zvyšovali vibrace a spojovali mě s jemno-hmotným světem. Byl jsem nejvíc a ostatní kolem nechápající, obyčejný lid. Hltal jsem různou literaturu s duchovní tématikou a finance mě moc nezajímali. Měl jsem i výsledky. Při jedné skupinové meditaci jsem se dostal na místo, na kterém jsem viděl, že všichni a všechno kolem nás je propojené a stejné, je to úplně stejná energie, není žádného kvalitativního rozdílu, jen na jiné vibrační úrovní. Nějakou dobu mě z toho stavu dostávali ale, i když jsem se nakonec vrátil do běžného vědomí, ještě několik hodin jsem svět viděl spíše v odstínech šedé, jako jednotnou energetickou mřížku. Jenomže mít hlavu v oblacích není dobře. Je to pohrdání Bohem, vlastní neschopnost ve hmotě poznat tvář tvůrce.
Po několika létech se situace s příchodem dětí změnila a život obrátil kurz o 180 stupňů. Delší dobu to byl pak jen příběh hmoty, duchovní šlo skoro úplně stranou. Snahu o sledování osobních programu a emočních uzlu bránicí nám žit “duchovně” postupem času nahradily jemný a skrytý programy nové. Tyto nové programy měli za úkol zneškodnit programy oponenta pod rouškou duchovnosti. Značka – Moje osobnost je víc duchovní než ta tvoje…. Jenomže mít hlavu jen ve hmotě není dobře. Je to pohrdání sebou jako božstvím, vlastní slepota nebo uzavření se před jemno-hmotným Zdrojem.
Univerzum (vše-bytí, život) je dokonale dílo v dokonalé balancí, rovnoramenné váhy. Tlak na jednu ze stran okamžitě vyvolá vyvýšení té druhé. A stalo se narovnání. Přesné, účinné a bolestné. Skrz manželství, tak aby to nešlo přehlídnout člověkem zahrabaného (obezděného) srdce, jakým jsem byl. Pnutí, které vznikalo tlakem naších osobnosti, tahající každá na vlastní stranu bylo umocněno komunikační propastí mezí mužským a ženským přístupem dialogu. Současně nás ale láska přitahovala k sobě. Pnutí mezi láskou a zoufalstvím osobních problému však neustále narůstalo bez zjevného řešení. Pak se nějak stalo Srdce. Bylo potřeba se dostát až za zdi, za osobnost, přes minulost a programy. Prokličkovat minovým polem zranění a osobních přesvědčení až ke srdci toho druhého. Uvědomit si lásku na úrovní srdce, skrytou problémy a projevy Ega. A komunikovat z té pozice. Neposlouchat co je řečené a jak to zní ale vnímat zdroj, ze kterého to pochází a při projevu bývá zabarvené zraněním osobností.
Pokud hledáme radost a štěstí v životě, pokud hledáme odpověď na otázku “kdo jsem?”, nezbývá než se vzpomenout na vnitřní plamen, na svoji esenci v srdci. Srdce centrálním místem jednoty, které vám umožní stát jednou nohou ve hmotě a druhou v jemno-hmotném světě jelikož je spojením mezí světy. Vášní duše srdce tvoří a zhmotňuje z jemno-hmotného do plánu realizace (hmota, 3D). Prožitek stvořeného ve hmotě, zkušenost života, plodů stvoření zprostředkovává srdce do planu Duše. Je to místo na které dopadá světlo a inspirace tvůrce, ze kterého je možné dívat se na život otevřených zornic a bez strachu vnímat jednotu života projevenou skrz hru polarit. Srdce je to kým jste, nezáleží na tom co si oblíknete.
Predrag na Rozkvést
Kategorie Sdílení srdcí: PreDrak a Marti
