Největší dar (Štěpánka)

by Petra

Někdy strávíme spoustu času přemýšlením, jak druhé obdarovat nebo co pro ně udělat, aby to bylo dost. Co máme nebo musíme koupit, vymyslet, zvládnout, aby byli šťastní a spokojení. Abychom my byli šťastní a spokojení. Protože mnoho z nás klade rovnítko mezi spokojenost svoji a těch druhých. Nějaká část tam uvnitř nás říká: „Když oni budou šťastní, tak já taky.“

Pokud v druhém člověku dokážeme vzbudit patřičnou odezvu, když je spokojený s námi, s tím, co jsme udělali, koupili, zvládli, prožíváme konečně pocit „Jsem dobrý“. Děláním pro druhé tak podporujeme vědomí chybějící sebelásky, sebehodnoty a sebeúcty.

Kdyby se každý z nás dokázal skutečně uvidět, vnímal by, že je DOST. Že je dostatečný, tak jak je. Že je hodnotný sám o sobě tím, že je. A takový, jaký je, může být ostatními milován, ceněn a respektován.

Kdybychom se všichni dokázali takto vidět, pochopili bychom, že druhé nejvíce obdarujeme málem. Stačí se na chvíli zastavit. Stačí natáhnout ruku a udělat krok směrem k druhému. Stačí rozpřáhnout ruce a přivinout ho k sobě.

Objetí je nejvyšším a nejjednodušším projevem sounáležitosti s druhými. Nemusíme ho vymýšlet, nemusíme ho kupovat. Stačí udělat si čas ho nabídnout. Stačí mít dvě ruce, otevřené srdce a odvahu říct: „Chceš obejmout?“

Štěpánka na Rozkvést

You may also like

Leave a Comment