Určitě nepatřím mezi ty, kteří by si mysleli, že spolupracovat s krystaly nebo jinými dary Země je nesmysl, to je asi všem, kteří někdy zavítali na Rozkvést, jasné. Krystaly mají svou esenci, své vědomí a mohou nám být podporou na cestě k Srdci nebo ke spolupráce s nimi můžeme být vedeni i z úrovně Srdce.
Mají nám ale nahrazovat trvale spojení se sebou samým, se svým vlastním Zdrojem, který nás na přímo spojuje s vědomím Boha?
Co když na ně máme v určité fázi přestat stále něco delegovat a místo toho se otevřít Srdci a důvěřovat svému vlastnímu božskému Zdroji?
Ne, nejsem proti krystalům. Naopak. Miluji je. Stejně jako všechny ostatní dary Země. Samy ony mě vedou k tomu, že nám mohou být láskyplnou podporou při spojování se se svým Srdcem, ale že v určité fázi nám může snadno uniknout, že bezmeznou důvěrou, kterou do nich vkládáme do nich si již naopak bráníme ve spojení se Srdcem a jeho silou být.
A v čem je rozdíl? Proč lidé více důvěřují krystalům než své vlastní (dračí) síle, než síle svého Srdce? A nebo proč trvale nevyužívat krystaly jako nástroj ve smyslu – uklidněte mě, dodejte mi sílu, dokopejte mě udělat to či ono, očistěte mě, ochraňte mě… , když to přeci funguje a zdá se, že právě k tomu jsme měli dojít?
Za prvé – v mnohých těchto požadavcích vůči nim jde o účast na duálních hrách, o přetahovanou o energie. Možná i to je důvod, proč lidé důvěřují více krystalům než svému Srdci, protože Srdce nás vede k vystoupení z těchto her, k vystoupení z vědomí duality (k tomu samému vede i vědomí krystalů, ale velmi často na krystaly vážeme různé programy a v rámci nich využíváme jejich energii, nejde o spolupráci na úrovni esencí – na úrovni Jednoty)
Za druhé – to, co si myslíme, že zařídí krystaly, dokáže naše božská esence také. Někdy jsme té esenci příliš energeticky vzdáleni, příliš připoutáni k různým strachům, tehdy je pro nás snazší důvěřovat například krystalům a fungovat v rámci duálních programů, ale lidé, kteří čtou tento článek jsou již jistě připraveni no to, aby to, co s důvěrou odevzdávají krystalům, začali odevzdávat přímo svému Srdci a tím vystoupili z her o energie.
Krystaly nám mohou pomoci cítit se lépe, uvolňovat v nás cestu k Srdci, ale když se jich budeme držet příliš křečovitě, může nám uniknout, že cílem není porozumět krystalům a spoléhat na ně, ale porozumět sami sobě a s důvěrou se spoléhat na své vnitřní božské vedení a sílu svého Srdce.
A ano, čím více důležitosti a moci něčemu vnějšímu dáváme, tím pro nás může být obtížnější se toho pustit, protože jsme uvěřili, že bez toho by to bylo obtížnější, smutnější, pomalejší nebo že naše božská esence by tohle asi nevládla nebo že k ní mají přístup jen vyvolení.
Není tomu tak. Může se s ní spojit každý. Má to jen jeden háček, který možná někoho drží v tom důvěřovat více krystalům… Cesta k Srdci totiž vede přes prostor, kde je třeba se pustit… Všeho, co jsme upřednostnili před svým pravým Já. Pustit se představ, že něco vně nás má větší sílu a moc než naše vlastní napojení na Zdroj.
A smyslem toho puštění se není to, abychom se zřítili do hluboké propasti. Smyslem toho je, abych zjistili, že dokud jsme se stále něčeho drželi, nemohli jsme létat …
Rozlišujte, kdy je dobré se držet, protože ve vás převládá strach nebo nedůvěra v sebe. Rozlišujete, kdy se už držíte spíše proto, že jste sami sebe přesvědčili, že jste objevili ten nejlepší systém, jak napodobit samostatný let… Je jedno, co kdy fungovalo nebo bylo možné. Otevřete se tomu, jaké možnosti jsou teď.
Možná vás i i pak Srdce povede spolupracovat s krystaly. Jen pravděpodobně jinak než dosud. Bez závislosti na jejich energii ve smyslu nahrazování jimi spojení se svou vlastní silou, se svým vlastním Zdrojem ♥
