Štěpánka: Srdce

by Petra

Co vás napadne jako první, když se řekne srdce?

Vaše vlastní srdce? To, jak vypadá podle anatomických příruček? Srdce z perníku, jaké koupíte na pouti? Srdíčka, probodnutá šípem, s iniciálami zamilovaných? Nebo vás napadne, že srdce to je přece láska.

A jak se cítí vaše srdce? Milované, opuštěné, láskyplné, zraněné, soucitné, odmítané …

Čím je právě teď naplněné? Dokážete ho naplnit sami nebo očekáváte, že ho naplní někdo jiný?

Je lepší mít srdce naplněné neopětovanou láskou než prázdnotou. Láska je tvořivá energie, která znamená život. Prázdnota ve smyslu nicoty přináší zapomnění a smrt. Naplňování srdce nicotou znamená zapomínat, jak milovat a jaké to je být milován. Srdce naplněné nicotou pomalu ztvrdne a umírá. Srdce naplněné láskou ožívá a probouzí se každým pohybem.

Láska totiž nemá žádné přívlastky. Prostě je. Napříč časem, prostorem. Z podstaty věci nemůže být nikdy nešťastná. Láska je vždy radost. „Nešťastná láska“ znamená jen to, že se o lásku, kterou v sobě máme, nedokážeme nebo nemůžeme podělit s tím, koho jsme si vybrali. A nevidíme, že nejjednodušší způsob, jak sdílet svoji lásku, je nechat si ji pro sebe. Obrátit ji dovnitř. Světlo, které pak taková láska vyzáří, k nám přitáhne přesně ty lidi, kteří dokážou vidět, že my jsme láska, a kteří budou šťastní, že ji mohou v naší blízkosti sdílet. A jejich přítomnost, jejich vlastní láska, posílí tu naši, takže naše srdce jsou neustále naplněna sdílenou láskou. Když se obklopíme těmi, pro které je naše láska nic, protože oni sami k sobě lásku necítí, naše srdce zaplaví nicota a bude pomalu umírat.

Láska je ohnivá energie, která nikde nezačíná, ani nekončí, ale abychom ji dokázali vnímat, potřebujeme ji cítit skrze své srdce. Každý oheň potřebuje neustálou péči, aby nevyhasl, aby z něj byly alespoň sálající uhlíky. Vždy je smysluplnější pozvat druhého ke svému ohni než rozdávat žhavé uhlíky. Může se totiž stát, že nám žádný nezbude. Vždy je snazší oheň udržovat než zakládat nový.

Když nebudeme pečovat o oheň ve svém srdci, když nebudeme „rozdávat“ své světlo, svou lásku, ale srdce samo, když dovolíme ostatním, aby si z našeho srdce brali lásku a dávali nám nicotu, můžeme dojít do bodu, kdy už nebudeme schopni založit další oheň. Zjistíme, že své srdce jsme po kouscích rozdali a jeho místě zbyla jen díra. Není, kde oheň založit.

Cesta k tomu, jak znovu najít vlastní srdce, je jedna z nejtěžších. Vede skrze smrt. Abychom mohli najít své nové srdce, abychom mohli znovu cítit lásku, musíme nechat zemřít vše, kvůli čemu jsme své původní srdce tak neuváženě rozdávali. Teprve pak můžeme založit nový oheň. A tím ohněm můžeme probudit své nové srdce. Potkat na té cestě někoho, kdo vám pomůže srdce najít a zapálit, je jeden z největších darů, který můžete od druhého člověka dostat. Někdy je to neuvěřitelný ohňostroj a jindy jen lehké škrtnutí sirkou, které vydá sotva na skomírající plamínek. Ale pokaždé je to stejně velký dar. Znovu začnete cítit teplo svého srdce. Znovu začnete zářit. Znovu objevíte radost. Znovu se budete cítit naživu.

Míša Štěpánka Sedláčková na Rozkvést ♥

You may also like

Leave a Comment