Jdu pres zvedomovani. To co mi pomaha kdyz je to hodne emocne narocny je, pripomenout si ze se to deje pro me, ne proti me. Ze je v pohybu milujici sila ktera pro me chce to nejlepsi, ne ze me tresta. To mi pomuze nebyt ponorena do utrpeni, “odlepit” se a dostat se do nadhledu.
Smat se nad tim co se deje uplne casto nedokazu, i kdyz tato schopnost sili, jak se dostavam vic mimo huste sevreni LO. Marti, Peta a ostatni, klobouk dolu💖.
Nebrat se prilis vazne. Dat veci do prespektivy😄To taky moc pomaha😄
A dat si cas. To je taky super. Dovolit si nevedet. Co si myslim, co citim, co cchi a co ne, proste byt na sebe laskava a vytvrit si prostor. Zastavit se v nevim a pockat az budu vedet😄
Pro me jsou ruzne zavislosti zpusob uteku od LO, prehluseni te bolesti.
Jidlo, FB, drive kourenič, ruzne sebedestruktivni cinnosti… ale jidlo, to je asi v tuto chvili nejhorsi.
Ted si uz rikam ze snad i ta nemoc a spatnej fizicky stav zacina byt utek.. nebo muze se do toho prehoupnout.
No, jak rikam, zvedomovani😉😄
z cesty k Srdci na cestu Srdce