9. 11. 2021 v 8:42
#18615
A jeste me napadlo. Strach jako LO, a strach jako nastroj.
V jednom pripade nas ovlada, v druhem nam radi.
V pripade strachu jako LO, ve me vzdy dojde na to, ze je koren takoveho strachu v neduvere v sebe sama, v absenci sebelasky a sebeprijeti. Z toho uzavreni pak vznika pocit paralizujiciho strachu, takoveho hrozneho ktery me dokaze potopit.
Kdyz se citim ze jsem dost takova jaka jsem, ze se prijmam, tak nemam ten pocit ohrozeni, a naopak jsem schopna videt ten strach jako radce, a mit moznost volby.