Stavy “panika” znám velmi dobre… Třeba v kontextu se vztahem, se jednou jedinou myšlenkou, která mě napadne.. napr. “asi jsem mu ublizila”, proto se neozyva.. na kterou navážou ihned další, tak jako to píšeš Peti, se během chvilky dokážu úplně vydeptat a sesypat jako domeček z karet. Někdy to nezvládnu vůbec a trvá mi několik hodin, nebo i dni než z toho dokážu vylézt. Někdy se mi ta “silnice” podaří si uvědomit dřív… a prijde nadhled rychleji. No a protože mi to teď nedá a nebo si to nedokážu ještě úplně spojit, zeptám se te, Peti, z druhé strany.. Co když jsem mu skutečně ublizila? Co když to tak opravdu je? Co když on to tak vnímá, ze jsem mu ublizila? Jak si to odpustit, když cítím ze by to bylo možné a on se tak ke mě staví, proto se neozyva? Zároveň vim, ze druhému ublížit nejde, pokud on sam to nedovolí..???
Jinak “vyšilování” mívám taktéž i ve vztahu s detmi, když se neozvou, to mi hned naskakuje, ze se něco stalo! Nebo když slyším sanitku, to jsem v tu chvíli schopna obvolat celou rodinu, jestli jsou v pořádku 😀🙈
No a jak jsem tu uz zmínila, tak také někdy “šílím” i s tím časem.. Jakože ale proste nestihnu v tomto životě to co chci! Nestihnu to mít všechno “dobré”! Naplněné!
A druhé bych inspirovala tím, aby si četli tvé články😘😉 protože! Tvá cesta srdce je mi obrovskou inspirací ♥️ Nejsem sice tak rychla, ale vnimam už víc, to co je ukryto za slovy, které píšeš… Děkuji za tve učení ♥️
z cesty k Srdci na cestu Srdce