Vědomí se často rozlišuje do stupňů – od nevědomosti, přes „vyšší vědomí“ až po tzv. Probuzení. Taková představa může snadno vyvolat dojem, že Probuzení je něco, čeho lze dosáhnout „prací“ na osobním já.
Rozkvést však pramení v Jednotě. Z toho, co je vždy přítomné. Není to tedy cíl, ale výchozí bod. Ne něco, co se zdá oddělené nebo vzdálené, ale co je základem všeho.
Co se pak stane s jednotlivými úrovněmi? V podstatě zmizí. Ne proto, že by nikdy neexistovaly jako zkušenosti, ale proto, že ztratily smysl.
Vědomí je jedno a celistvé. Ale je možnost vnímat způsobem, kdy se zdá, že jsme mimo tuto celistvost. Stále můžeme vnímat skrze celistvost vědomí – Srdce, nebo skrze zdánlivě oddělený fragment celku – osobního já.
Vnímání skrze osobní já
Tento způsob vnímání známe všichni velmi dobře:
„Já cítím. Já dělám. Já mám problém. Mně bylo ublíženo. Já něčeho dosáhl. Mě bolí na srdci. Zklamal mě. Zklamal jsem. Neměl/a jsem rád/a. Naučil/a jsem se mít rád/a.“ atd.
Je zakořeněný v čase a příběhu, ve snaze něčeho dosáhnout, změnit, vylepšit, něčeho se zbavit nebo naopak o to nepřijít. Když se osobní já obrací k Srdci, dívá se skrze představu oddělenosti a nedostatečnosti.
Vnímání skrze osobní já je postaveno na:
- Ztotožnění se s tělem, myšlenkami, emocemi
- Příběhu, ve kterém se neustále potvrzujeme a o kterém (si) vyprávíme, hodnotíme
- Snaze něčeho dosáhnout, někam dojít, něco vylepšit – s cílem získat z toho potvrzení vlastní hodnoty a sebeobrazu pro sebe nebo druhé
I na tzv. „duchovní cestě“ může být osobní „já“ velmi aktivní. Chce být klidnější, vědomější, více milující… – a často se tím ještě silněji ztotožňuje s představami o sobě.
Vnímání skrze Srdce
I tento způsob vnímání je přirozeně provázaný s časem, osobním já a příběhem, ale není v něm zakořeněný. Neznamená to nepřítomnost emocí a názorů, ale neuzavřenost do nich. Nejde o bezcitnost, ale prostornost, kdy je to, co je, bráno tak, jak to je – bez potřeby něco potlačovat, ale i bez potřeby si cokoli přivlastňovat. Je to přímé vědění. Neosobní, a přesto projevené skrze osobní já.
K poznání Srdce nelze dojít rozumovým porozuměním – ale porozumění může pomoci zprůhlednit to, co Srdce zakrývalo. Může pomoci odhalit, s čím jsme se nevědomě ztotožnili, a tím se otevřít přirozené celistvosti, která vždy je…
