Někdy, často…se objeví strach odevzdat se Srdci, protože tušíme nebo i víme, že Srdce by danou situaci proměnilo tak, jak z ega (osobního já připoutaného k představě o sobě) nechceme, nepřejeme si…
Toto znám velmi dobře i ze svého osobního příběhu, kdy mě sice na konci roku 2021 nešokovalo to, že si Tonda našel milenku, s tím bych tehdy v rámci našeho vztahu dokázala žít v míru, jak si přál. Ale to, že si k sobě velmi citově uvázal mladou zraněnou a velmi poddajnou ženu, to bylo něco, v čem jsem v míru být nedokázala, už proto, že mi jí bylo velmi líto. Věděla jsem navíc, že tím, že si k sobě uvázal jinou ženu, rozvazuje – byť nechtěně – moje svázání k němu… Sama jsem se ale v posledních letech k němu a našemu domovu velmi připoutala. A v to Tonda doufal… A opravdu skoro rok jsem se snažila najít cestu, jak to zvládnout. Jako když se ale snažíte udržet zmáčknutý míč a jen trochu povolíte, tak se má hned tendenci vrátit do přirozeného tvaru…Chvíli to jde, ale čím déle to trvá, tím nesmyslnější vám tato snaha přijde…
Až to dojde do bodu, kdy je ta nesmyslnost větší než strach…
Strach odevzdat se Srdci nás drží pod vlivem toho, co můžeme nazvat karma. Myšleno v širším pojetí, kdy karma symbolizuje naše ego – naší připoutanost k představě a představám osobního já, tedy i emočním otiskům a různým vzorcům myšlení a jednání.
Ego vnímá odevzdání se Srdci často jako svou zbabělost, slabost, porážku, smrt. A vlastně tomu tak pro ego opravdu je… Je to ale v podstatě to jediné, co je možné udělat pro rozplynutí karmy a otevření osobního já Srdci…
