Hýčkat si svůj strach – tato myšlenka mě moc zaujala! 🙂 Napadlo mě k tomu, že se mnou souzní to, že možná je možné na strach pohlédnout jako na průvodce k srdci, ve smyslu, že když jím projdeme, můžeme otevřít bránu, možná je za ní nějaký dar…? Možná je pod tím strachem naše vyděšené vnitřní dítě, které potřebuje obejmout a utěšit?
Velice mi pomohlo, když jsem chodila na přednášky o kognitivně behaviorální psychoterapii, která hodně pomáhá s úzkostmi a fobiemi… že nám paní lektorka říkala, že v dnešní době je velký tlak na to, být stále v pohodě, nemít strach, až takový tlak na dokonalost a štěstí.. a že pro mnoho lidí je velkou pomocí si naopak ten strach dovolit, přiznat si ho (i třeba o něm otevřeně mluvit) a potkat se s ním. Že to je lidské. Moc se mi ulevilo, když jsem to slyšela. Napadlo mě to tady sdílet.