Začnu zdánlivě nesouvisle.. Ale jen opravdu vzdáleně.. :-)
Volá hygienická stanice (není to zakázané slovo? no možná je, možná tohle celé smažou…). Že Toník (syn, 14 let), byl v kontaktu s pozitivně testovanou osobou. S jakou? Těžko říct, to nemáte právo vědět.. A že mu nařizují 14 denní karanténu (tý jo, tohle asi zakázané slovo bude, že? :D)
Protože tohle moc nesleduji, překvapilo mě, jak se to celé podává. Zjevně tedy jde v naše případě o někoho ze školy, tajné zda jde o spolužáka nebo učitele. Ale do karantény jdou jen ti, co jsou neočkovaní… A v podstatě ze všech stran se valí – dejte dítěti (nebo sobě) včeličku (to vím, že tamto slovo je zakázané :D), budete to mít snazší.. Chápete? Ne s ohledem na zdraví, ale s ohledem na to, jak si vše zjednodušíte. S ohledem na to, zda vaše dítě pustí do školy nebo ne. Zda zajistí výuku nebo ne. Bude moci být s kamarády, jít na kroužek,…
A mmch řeší se to, zda ten pozitivně testovaný je “ovčelkovaný” nebo ne? Jestli je ovčelkovaný a je pozitivní a ve škole zůstávají všechny ovlčelkované dětí a neovčelkované musí být v karanténě (tý jo, včelkám musí pískat v hlavě :D ), pak to celé nechápu ještě víc.. Což není podstatné :-)
Proč toto vlastně píšu je to, jak se nyní obecně lidé “programují” – v tomto případě tak, že po včeličce to všechno budete mít snažší… Jinými slovy – vyhnete se komplikacím.
A mnoho lidí, co včeličku odmítá, možná prohlásí – tak jo, my to tedy budeme mít radši složitější! A tady je ta podstata, konečně – nenechte si dávat mentální včelky – od kohokoli, v jakémkoli tématu – že něco bude těžší, složitější a podobně.
Děje se tak běžně. I v různých ezo kruzích a mezi těmi, co “na sobě pracují” – často lidé sebe i druhé programují tak, že jít svou cestou bude někdy velmi těžké (ale že to za to stojí!). Chápu, jak je to myšleno, ale i tam vnímám to, jak se tímto i od jednoduchosti a plynulosti lidé sami oddělují… jak si sami programují ty “složitosti” a různé nepříjemnosti.
Mně osobně Srdce ke včelce nyní zkrátka nevede. U sebe ani u syna. Jak to má někdo jiný, mi nevadí, je v pořádku, že si každý zvolí podle toho, jak to v sobě cítí. Nevede mě to ale ani k tomu nechat se zaklít zaklínadlem “pak to ale budete mít těžší”.
Vede mě to k tomu být otevřený vedení svého Srdce. A to je o jednoduchosti. Ve všech tématech. Můžete se utvrzovat v tom, jak těžké něco bude. Můžete poukazovat na nejrůznější vnější vlivy, které vás nepříjemně ovlivňují.
Můžeme si ale také vybrat, kterými vlivy se ovlivňovat necháme – kterými naprogramujeme sami sebe…
V Srdci jsme chráněni. Což v praxi znamená, že když důvěřujeme vedení svého Srdce, které nám ukazuje cestu, po které jít. Jednoduše. Jasně. Víme další krok, i kdyby to mělo být to, že máme chvíli zůstat stát – a nevědět, jak se například v něčem rozhodnout. No a? V pravý čas se vše odkryje a ukáže, je v pořádku i nevědět a být v tom v klidu a míru v sobě. Bez nutnosti se složitě obhajovat před druhými (ať je volba jakákoli).
Jestli uvěříte, jak složité něco musí být a jak si to ulehčíte, když uděláte něco, co sami necítíte, že udělat máte, pak když to neuděláte, tak to opravdu složitější být může. Děje se tak celkem běžně a nejen v záležitosti “včeličky”.
Když to odevzdáte svému Srdci, zdánlivá “složitost” se může ukázat jako velké zjednodušení pro vás. Možná vám ta zdánlivá “složitost” totiž ukáže cesty, které jste do té doby neviděli. Cesty, kde je to není o složitosti, ale tam jednoduchost energie Srdce…
Můžete vidět, kolik složitostí se na vás kvůli čemukoli hrne. Nejvíc se jich ale na nás hrne z naší vlastní hlavy… Je na nás, čím se necháme “programovat” . Ostatními i sami sebou. Tedy především sami sebou. Opravdu to není o druhých, ale o nás… Zkuste vnímat, kdy a v čem jste si to sami v sobě naprogramovali tak, že složitosti, komplikace, nepříjemnosti a ohrožení nejrůznějšího typu, jsou zkrátka součástí vaší cesty… a nejčastěji s tím, že je tomu tak proto, že je to kvůli někomu jinému nebo něčemu vnějším…
Otevřete se vedení Srdce. Dovolte mu přeprogramovat vám mysl na úroveň Srdce, na úroveň jednoduchosti, jasnosti a důvěry…
♥