Jak si vedete ve svých rolích? Jak se vám daří naplňovat představy o sobě nebo představy druhých o vás? Jaká jste žena, muž, rodič, kamarád, kamarádka nebo cokoli jiného? Hodnotíte sebe a druhé podle svých představ o tom, jak se projevuje někdo, kdo je úspěšný, šťastný, chovající se zodpovědně, dospěle, vědomě, plnící své poslání,…?
Od dětství se snažíme zapadnout do rolí, do kterých nás vecpává okolí, později i my sami.. a sami do nich cpeme ostatní.. takový trochu začarovaný kruh, z kterého není snadné vystoupit.
Snadno skrze ulpívání na rolích a představách o sobě i druhých můžeme přestat vnímat onu podstatu všech vztahů – že to, co nás spojuje, je láska..
Můžeme se snažit být tím či oním, zlepšovat se v porovnání s nějakou představou – naší či někoho jiného. Je to v pořádku. Jestli vám to dává smysl, pokračujte v tom.
Je ale i v pořádku, když to v sobě pocítíte jinak – když si uvědomíte, že ve vás mizí potřeba být čímkoli konkrétním a že nejste vlastně ničím – vůči sobě i druhým.
Může to být v některých vztazích a situacích velký nezvyk, protože jsme zvyklí být v různých škatulkách natlačeni téměř stále, a skoro to vypadá jako nutnost a volnost uvnitř nás nás může spíše děsit. Ale nemusí, protože právě skrze tento volný prostoru v nás má možnost projevovat se naše pravé já.
Jestli máte tendenci být něčím jiným než jste, lepšími, vědomějšími, zodpovědnějšími, dospělejšími – zkuste se nejdříve otevřít tomu být ničím.. nechte na chvilku představy o tom, jací máte být, stranou…
Možná zjistíte, že vůbec není třeba být v té nezodpovědné a nedospělé škatulce ani v té dospělé a zodpovědné – a že všechny tyto naše představy jen tvoří mlhu mezi námi a naším srdcem.
Možná zjistíte, že být ničím je vám mnohem přirozenější než snaha obhájit před sebou i druhými být něčím…
Možná mimo tyto různé názorové škatulky objevíte něco, co vás změní v souladu s vaším srdcem, aniž byste o to nějak sami usilovali – svobodu, lásku, klid, mír… ♥
Foto Moni Hruška ♥
