Někteří lidé mají dar probudit naši temnotu. Chtějí nám ho předat. Je to ten největší dar, který nám někdo může dát. Skrze vlastní probuzenou temnotu se totiž konečně můžeme dotknout svého světla. Neodmítejme ten dar ze strachu, že nás vlastní temnota pohltí. Přijměme ho s vděčností, že nás dovede k našemu světlu. Protože temnoty v nás je stejně jako světla. Jsou v rovnováze. Ale stejně jako se v průběhu roku střídají dny, kdy je více světla, s těmi, kdy je více tmy, tak i naše světlo a temnota se projevuje v různém čase odlišnou intenzitou a množstvím. Stejně jako rovnováha světla a tmy není v každém dni, ale v celém roce, i v našem životě se tato vyváženost neprojevuje v jednotlivých dnech, nebo měsících, ale v celém našem životě. A možná dokonce v celé existenci naší duše. Hluboko uvnitř nás je rovnováha světla a tmy. Láska a klid. Důvěřujme tomu. Mějme odvahu přijmout vše, co přijde. V každém dni. V každém životě. V celé naší existenci.
Míša Štěpánka Sedláčková na Rozkvést
